Zadržení dešťové vody v krajině má mnoho benefitů pro ekosystém a obyvatele v místě. Kromě podpory biodiverzity v místě a ozelenění jde o významné adaptační opatření, který udržuje příjemnější mikroklima a brání přehřátí povrchu.
V Česku existuje od loňského roku povinnost dešťovou vodu zachytávat. Pokud něco takového není možné, pak je varianta vypouštět vodu ze srážek do oddělené dešťové kanalizace, která vodu nevede do centrální čistírny odpadních vod. Až posledním řešením je odvádět dešťovku do klasické kanalizace.
Zdroj: YIT
Příkladem maximálního využití dešťové vody je projekt SUOMI Hloubětín developerské společnosti YIT. Celý systém funguje tak, že odvod dešťových vod v areálu zajišťuje kaskádový systém rigolů, průlehů, koryt nebo poldrů a centrálního vsakovacího objektu (malé jezírko u Rokytky). Voda je tedy ze zpevněných ploch, jako jsou silnice, chodníky, nebo střechy a terasy, odváděna přirozenými prvky v krajině, které ji vsáknou.
Centrální vsakovací objekt neznamená nic jiného než malé jezírko u zmíněné Rokytky. To má pojímat všechnu vodu. Až v momentě, kdy už svoji kapacitu vyčerpají všechny zmíněné průlehy i poldry – což jsou střídavě suchá a zamokřená místa – a přesytí se i malé jezírko, dojde k tomu, že se přebytečná voda bezpečnostním přepadem odvede právě do kolem protékající říčky.
Finský developer kvůli tomu i část okolí Rokytky revitalizoval. K tomu pro změnu využil meandrů a niv, což v důsledku pomohlo tomu, že tok lépe zadržuje vodu. V samotném rezidenčním objektu zase funguje složitý systém propojeného potrubního vedení.
Více o projektu SUOMI tady.